Kino Art Radnická

Sen noci svatojánské

1959 / Jiří Trnka / Československo / 76'

První širokoúhlý loutkový film na světě si vyžádal několik let příprav a práce, výsledek však ještě po více než čtyřiceti letech dokáže diváky nadchnout. Jiří Trnka (viz článek o výstavě z jeho prací) zde zúročil zkušenosti z předchozích filmů a plně využil schopnosti týmu animátorů, který vychoval. Dvěma technickými experimenty však byly širokoúhlý formát obrazu a barva. Pro snímání z někdy doslova několikacentimetrové vzdálenosti musely být z Francie dodány upravené objektivy systému Totalvision. Snímání probíhalo na tehdy nejkvalitnější barevný negativ Eastmancolor. Vznikaly zároveň verze na širokoúhlý i klasický filmový formát, materiál byl zpracováván v Paříži a premiérová širokoúhlá kopie měla zvuk zapsaný v magnetických stopách.

sen3

Děj vychází ze stejnojmenné hry W. Shakespearea a rozvíjí fantaskní situace, které nelze doslovně realizovat na jevišti. — Athénský vládce Theseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek Hippolytou. Do pompézních oslav se chystají zapojit i ochotníci mistra tesaře Kdouličky s příběhem o Pyramovi a Thisbe. Pravé drama se však odehrává u domu starého Egea. Jeho dcera Hermie uprchla s flétnistou Lysandrem do kouzelného lesa, ačkoliv ji má za ženu dostat voják Demetrius. Toho by zas chtěla žárlivá Helena. Lidský mumraj pozoruje z lesních houštin důstojný a mužný král elfů Oberon doprovázený hravým Pukem. Oberon se uchází o královnu vil Titanii a vyšle Puka pro kouzelnou květinu lásky na mořský ostrov. Květ však způsobí mnoho zmatků. Vyvrcholením všech událostí je svatební slavnost, kde v ochotnickém představení si nejlépe zahraje mladý tkadlec Klubko. Jiří Trnka ve filmovém ateliéru] Fantaskní lesní svět Oberona a Puka filmu umělecky dominuje, pověstný je rej lesních elfů a plášť Titánie složený z hemžích se malých lesních stvoření.

sen2

Problémy se zaplněním prostoru širokoúhlého plátna se Trnka snažil řešit nápaditou kompozicí, detailem, děleným obrazem a dynamickým pohybem kamery. Vynikající jsou davové scény i jednotlivé herecké výstupy loutek (poprvé v Trnkových filmech mají realistické proporce latexových těl a pět prstů). Výborná hudba Václava Trojana vhodně ilustruje příběh, místy ji však ruší čtený komentář, který v původně ryze pantomimickém filmu nebyl Trnkou zamýšlen, nakonec ale byl doplněn pro lepší orientaci diváků v ději. Díky komentáři v podání jednoho herce film ovšem snadno plnil i exportní úkoly (anglickou verzi četl Richard Burton).
Sen noci svatojanské zůstal dodnes ojedinělým dílem české i světové kinematografie. K podobně rozsáhlému dramatickému tvaru se již Trnka v další tvorbě nevrátil, i když nabytých zkušeností využil, např. v středometrážním loutkovém filmu Archanděl Gabriel a paní Husa (1964). Uměleckého vrcholu posléze dosáhl úsporným výrazem a myšlenkovou hloubkou ve svém posledním filmu Ruka (1965). O natáčení Snu noci svatojanské vytvořil pětiminutový dokument Skutečnost noci svatojánské režisér Václav Táborský. Nová kopie Trnkova filmu vyrobená pro Projekt 100 je zhotovena z původního negativu na moderním pozitivu Kodak a svou barevností (zejména správnou sytostí tmavých nočních odstínů) se blíží původnímu originálu.

ČSFD | IMDB

Program

Po 23.6.
18:00
Sál Radnická 4 CZ 80