Kino Art v Distillery

Report z Mladé kamery Uničov 2015

Uničov není zrovna na dohled z Prahy (a ani z Brna) a tak není divu, že taková akce jako 41. ročník Mladé kamery probíhá, bez širšího ohlasu. Ostatně celá propagace Mladé kamery ještě donedávna probíhala formou guerilly – z poloviny stála na šeptandě a z poloviny na internetu (a na reportech v časopisech zaměřených na amatérský film). A přestože má Mladá kamera již několik let vlastní facebook (a letos poprvé také vlastní internetové stránky!), je to stále punk!

Vůbec o české nezávislé filmové scéně (nebo o té části, která se letos zjevila v závětří Uničova na Mladé kameře) platí, že je mimo proud a v něčem punk. Amatérský film je prostě  stále živelnou subkulturou (na hraně opozice i fascinace oficiální kulturou, od které se chce distancovat – a také do ní proniknout), narvanou žánrovými vyvražďovačkami a thrillery, komediemi i filmy se zvířátky, animovanými snímky a filmovými experimenty, filmovými klipy, angažovaným dokumentem, esejistikou. A to s originalitou a drajvem, který se z českého (nejen) uměleckého filmu vytratil někde během normalizačních prověrek.

unicov_01

V pátek 20. 3. a v sobotu 21. 3. 2015 tak v Uničově proběhlo vše podstatné – tzn. promítnutí 44 soutěžních filmů na Mladé kameře, diskuze kolem nich a vyhlášení vítězů.

Hlavní cenu tentokrát obdržela skupina autorek ze Střední školy designu a módy v Prostějově. Všechny zaslaly  minutové až dvouminutové animované Příběhy ze skříně. Lucie Brančíková vytvořila asociativní film (v němž jsou lidské hlavy skříněmi a myšlenky mezi nimi přelétají jako ptáci), u Petry Holmanové se ve skříni ocitne prasátko a dostane dvě možnosti – poradit si s hromadou počítačů nebo se zastřelit. U Markéty Žákovské pak skříň přeměňuje všechny předměty v unifikované koule a Barbora Gajová převedla totální zkratku, ve které se zvířata promění v kožichy ve skříních. Podobný motiv jako u Gajové využila ještě Mariana Chamraďová (Bezmocný).

Působivý Different Dominika Györgyho z Košic se ve skříni neodehrává. Naopak je o coming outu – mužské a ženské postavy rozhodně nejsou „in the closet“, ale vášnivě proplétají svá těla (čestné uznání ve III. kategorii). Mimo obvyklý proud hraného filmu se ocitl Orfeus (Petra Bučková z JAMU v Brně), výrazně promýšlený po stránce hudební i vizuální (1. místo ve III. kategorii). Druhé místo získal vymazlený fiktivní exploatační trailer Caballero Appe Jana Votýpky.

V angličtině natočený Loss (r. Charlotte Vacková) o dívčích ztrátách pak ve II. kategorii získal 2 cenu ex aequo s Františkem od Anny Marie Hradecké, kde hlavní hrdinka pochybuje o svém vztahu. Krizi vztahu řeší také David Schöbl ve skeči Dala bych si čipsy. Jeho další tři snímky v soutěži přitom byly víc o „utužování než rozkližování vztahů“ anebo mířily k dojímavému pohlednicovému sentimentu. Skutečně výrazné emoce z diváků i z hrdinů doloval Mickey Mouse (čestné uznání pro Janu Viňanskou za námět), což je nahrubo sestříhaný materiál, jenž lze číst v prvním plánu jako dokument o výchově autistického dítěte, v druhém plánu působí jako zpověď vychovávající matky a třetí, spíš tušený než zřejmý, plán odhaluje skutečnou sílu filmu  a to bez ohledu na vlastní četné Mickey Mousovy slabiny.

unicov_02

Nejmladší kategorie tvůrců byla ve dvou případech oceněná za žánr. Reverze dvacetiletého Jiřího Suchana je velmi dobře udělané „postapo“ o holce, která chce zachránit svůj svět (1. cena v I. kategorii) a Pomsta je „guilty plesaure“ žánrovou vyvražďovačkou, kterou si užil nejen patnáctiletý Josef Bartoň se svými kamarády, ale také obecenstvo (2. cena v I. kategorii). Výrazným diváckým překvapením pak byl experimentální LES, ve kterém autorky (Kocurková a Lucie Polášková) prozkoumávají smyslovost lesa.
Škoda všech dalších filmů, které zůstaly stranou. Ať už se jedná o famáckou taškařici Vaříme s Kubelkou (o tom jak se vaření prolíná do experimentálního filmu), ve které dojde např. na vaření Kulešovovy polévky. Boží kámoši třiadvacetiletého Tomáše Stehlíka mají řadu silných momentů, stylovou čistotou pak vynikal film Jakuba Zvoníčka Chceš si myslet z UTB Zlín.

Bez ohledů na výsledky – ve všech letošních oceněných i neceněných (a zapomenutých i nezapomenutelných) filmech jejich tvůrcům o něco šlo, byly to většinou filmy natočené z niterné potřeby (nejen jako zakázka). Z vášně. A tak to má být, protože i když se všechno nepovede, výsledek pak nemůže být přesto špatný. Mladá kamera letos naznačila, že český film se možná tak rychle nevyčerpá – a to je dobrá zpráva.

(Miloš Henkrich)