Kino Art v Distillery

Kluk ve světě příšer

Bakemono no ko / Japonsko / 2015 / Mamoru Hosoda / 119’/ nevhodné pro děti do 12 let

To, že vedle našeho světa existuje ještě svět jiný, obývaný fantastickými příšerami a mluvícími zvířaty, asi žádného fanouška japonské animace nerozhází. Do jednoho takového místa, Jutengai, se dostane i devítiletý chlapec, ale tohle vůbec není svět pro děti! Bude potřebovat silného medvědího ochránce, aby proplul se zdravou kůži. Film natočil Mamoru Hosoda, který je v současné době považovaný za špičku japonské animace. Film bude uveden v originálním znění s titulky!

Hosoda, Mamoru Hosoda

Mamoru Hosoda se narodil v roce 1967 v malém městě Kamiichi, v jednom z těch mnoha koutů Japonska, kde stále ještě divočina dokáže obstát proti technologickému a populačnímu přetlaku moderní reality. Je to krajina jeho filmu Vlčí děti, kde jsou lesy plné zvěře, lícující jedno z nejdrsnějších pohoří Japonska, přezdívané „japonské Alpy“. Těžko říct, zda to má nějaký význam, zda u svého plasmového monitoru sní o píchání rýže do bláta a dalších rozkoších venkovského života v Japonsku. Ale ani jemu se střet venkova a města, technologie a přírody, pokroku a tradice nevyhýbá.

mamoru2

Při zběžném pohledu je patrné, že příběhy s důrazem na technologii (sci-fi, steampunk, cyberpunk, dieselpunk, retrofuturismus, postapocalyptickou realitu a alternativní historii) jsou v japonském anime zásadní.

Antitezí technologie a civilizace je příroda, venkov, tradice. Krizovými momenty je ekologická katastrofa, válka, rozpad sociálních vztahů a erupce rozkošně vypadajících cyborgů, kteří v divácích mužského pohlaví zabíjí chuť hledat si děvčata z masa a kostí. Skutečně, tohle je apokalypsa v přímém přenosu (pokud nenaskočí evoluce a Japonkám nezačnou růst kočičí ouška).

To do značné míry charakterizuje i filmy Hajaa Miyazakiho, k jehož odkazu, a také k dílu studia Ghibli, se Hosoda hlásí (a ve studiu Ghibli také  skoro pracoval). A právě zde je možné učinit zajímavá srovnání. Miyazakiho světy jsou často opulentní svou jinakostí a jeho hrdinové, ač velmi mladí, jsou nuceni přímo k hrdinskému úsilí. Hosodovy příběhy se naopak odehrávají ve věrně ušmoulané realitě japonského maloměsta, předměstí a venkova. Fantastické a futuristické prvky jsou subtilně zapojené do fádní a pomalé reality. To samé lze říct o hrdinech, kteří mají rodinné zázemí, chodí do školy či do práce a hledají si partnery, mají děti… Asi nejvíc se „klasickému“ střetu venkova / přírody / tradice a města / technologie blíží film Letní války. Je to příběh o chlapci, který tráví prázdniny na venkově u rozvětvené rodiny s bohatou feudální tradicí a musí čelit kalamitě v globálním virtuálním světě. Venkov zůstává venkovem, pole s rýží jsou nadále pole s rýží, postavy se po přihlášení k počítači pohybují ve virtuálním světě v podobě avatarů, hranice nejsou nijak prolomeny. A když je nastolen řád, virtuálnímu světu je dovoleno nadále fungovat a není vnímán jako nebezpečí. V již zmíněném filmu Vlčí děti je tento střet ještě subtilnější. Příběh vypráví o dívce, která potká chlapce, jež je ve skutečnosti vlkem. Porodí mu dceru a syna, kteří tuto vlčí stránku zdědí. Mladá matka se proto rozhodně přestěhovat z města na venkov v rámci programu osidlování opuštěných zemědělských usedlostí. Střet města a vesnice, civilizace a přírody, zůstává ve sféře zjevného v dobře známých reálných mezích. V rámci střetu lidské a vlčí stránky hrdinů se tento boj rozvíjí dál, ale je to boj vnitřní a zároveň skrývaný před vnějším světem.

Film O dívce, která proskočila časem také obsahuje technické udělátko, zařízení, které poskytne žačce střední školy schopnost vracet se do minulosti. Vedle chlapce, který pochází z budoucnosti a hraje s nimi baseball, je to jediný fantastický prvek ve filmu, který je ve svém jádru příběhem první lásky.

mamoru

To, co má Hosoda s Myiazakim společné, je mladý věk hrdinů a absence zdůrazňování jejich sexuality v kresbě. Hosodovi hrdinové jsou navíc všichni poměrně útlí, a to i v dospělém věku. Tím získávají jeho filmy na větší naléhavosti v rovině vyprávění, které není zlehčováno exploatací. Což také bere vítr z plachet těm, kdo v anime kriticky vidí zejména zdroj sexuálního ukájení či alespoň nástroj k jitření erotických fantazií (a třeba u autora tomu tak rozhodně ……….). Tím ale nechceme nijak popírat, že erotika je v anime silně zastoupena a například konkrétně kultovní Ghost in the Shell uznávaného autora Mamorua Oshii je plný fetišistického zalíbení a bezuzdné exploatace. O anime seriálech ani nemluvě. The horror, the horror…

Konečně se dostávám asi k tomu nejdůležitějšímu, co mají Hosoda s Miyazakim společné, a to je skutečnost, že jejich celovečerní filmy vychází často z původních scénářů či z literárních předloh jiných, než jsou komiksy manga (či v případě Miyazakiho jeho vlastních manga předloh). Pokud se to shrne kol a kol, diváci mají jedinečnou možnost na velkém plátně vidět film tvůrce, který dokáže směle potlačit mnohé předsudky vůči japonské animaci. Což je super! Ale jsou to stále předsudky a ve světě anime se skutečně nevyskytují jen mazlivé chobotnice a dívky v latexových oblečcích s déčkovými košíčky. Stačí se jen trochu rozhlédnout.

Na druhou stranu, dočkat se někdy i těch předsudků na velkém plátně může být velmi milé, zvláště s kočičími oušky…

(Milan Šimánek)

ČSFD | IMDB

Program

Út 17.1.
18:00
Velký sál FILMOVÝ KLUB Filmy roku 2016 JAP / titulky CZ 100