Kino Art v Distillery

Assassin

Nie yin niang / 2015 / Siao-sien Chou / Tchaj-wan, Čína, Hong Kong / 107’ / nepřístupné pro děti do 15 let

Nie Yin Niang, je ve světě uváděna pod univerzálnějším, byť nejednoznačnějším názvem Assassin. Nie Yinniang je totiž mladá žena, která se svou paní žije osaměle v lesích a je vedena k tomu, aby se z ní stala  nelítostná vražednice, která zabije kohokoliv na koho její paní ukáže.  

Příběh o nájemné vražedkyni vychází z povídky spisovatele Pei Xinga (825-880) a Hsiao-hsiaen ji adaptoval  teprve až jako vyzrálý tvůrce. Spolu se scenáristou Chu Tien-wenem zachoval základní linii příběhu assassinky Nie Yiniang (v hlavní roli Qui Shu, s níž se původně počítalo již před patnácti lety pro film Tygr a Drak, ale byla nahrazena herečkou Zhang Ziyi), kterou její paní pověří takřka nesplnitelným úkolem. Má zabít svého bratrance,jemuž kdysi byla přislíbena za manželku a jenž vládne v severní Čině. Tímto činem dokáže, že ovládá nejen meč, ale umí poroučet také svému srdci. …

nie-yin-niang-1

Pozoruhodnost námětu není nutně určená tím, že Nie Yin Niang a její paní jsou ženy. Koneckonců – co se bojových schopností týká, pro ženské tělo existuje nepřeberné množství metafor, jež je přirovnávají ke zbrani i k pevnosti, ale také ke studnici válečných lstí. I když tyto obrazy obvykle recykluje milostná poezie, není to jejich jediný (a ani původní) smysl.

Pro dramatickou linku je zásadní, že Nie Yin Niang je hrdinkou šlechtického původu a má zavraždit jiného šlechtice. Svou zápletkou tak stojí na půdorysu žánru wusia (wuxia). Tento žánr se v našem prostředí prosazuje teprve od roku 2001, kdy byl uveden film Tygr a drak režiséra Ang Leeho. Řečeno velmi stroze, jedná se o čínský žánr kostýmního bojového filmu, jenž do sebe vstřebával populární literaturu a kreslené příběhy, vznikal již v čínské éře němé kinematografie a jeho nejvýraznějším představitelem se v šedesátých letech stal King Hu. Podstatné je, že žánr wu-sia pchien vychází z čínské mytologie a klade důraz na vznešenější a duchovnější aspekty bojových umění. Jeho hrdiny jsou příslušníci vážených klanů a škol bojových umění, kterým obyčejný svět slouží pouze jako dějiště pro souboje v nichž bojují s mocnými zločineckými klany anebo mezi sebou navzájem. Kung-fu filmy se od nich liší tím, že jejich hrdiny jsou příslušníci nižších sociálních vrstev, pro které je boj víc otázkou přežití, nikoliv součástí společenského kodexu.

img_0997_assassin-1600x900-c-default

Ve wu-sia phien se každý klan (nebo škola) vyznačují svým specifickým bojovým stylem. Klasickými atributy jsou šermířské souboje, létání, magie,  ████, speciální zbraně a filmy jsou výhradně historicky situované “povětšinou s epickým dějem”. Je zajímavé, že k wu-sia se  během posledních dvaceti let vrací filmaři spjatí s čínskou kulturou – a často více či méně generačně blízcí tzv. “páté generaci”. Od roku 2001 tak třeba vytvořil několik spektáklů Zhang Yimou (Hrdina, Klan létajících dýk,…), Chen Kaige natočil Úpis (2005), Wong Kar-wai uvedl přestříhanou verzi svého filmu z 90. let Na východě ďábel, na západě jed (2008) a filmař Tsui Hark, který je wu-sia nejvěrnější, tento žánr nejen varioval (Sedm mečů, 2005), ale také rozvíjel jeho technické možnosti 3D (Flying Swords Of Dragon Gate, 2011).

Jejich rysem je opulentnost, pestrost, hýřivost a rozmáchlost, která má fascinovat takřka kteréhokoliv diváka. V případě obnoveného zájmu o vytváření wu-sia spektáklů se (svého času zvlášť  s ohledem na Hrdinu Zhang Yimoua), objevuje postoj, že se do nich vedle než autentického tvůrčího projevu  (jenž je nezpochybnitelný), podprahově dostává do souvislosti s čínskou politikou – a tím pádem i s propagandou.

TheAssassinCannes

Tchajwanský režisér Hou Hsiao-hsien se Assassinem tomuto klíči poněkud vymyká. Ze zmíněných filmařů je totiž Hsiao-hsien zřejmě nejosobitější, auteursky nejvýraznější a přitom zároveň tuzemskou distribucí nejpřehlíženější: s jeho dílem se dosud na velkém plátně mohli setkat pouze návštěvníci filmových festivalů a jen v omezené míře ještě diváci filmových klubů (r. 1991 bylo u nás jako jediné uvedeno Město smutku – s obnovenou premiérou v roce 2004).

Tím, že se tentokrát  přímo obrací k jednoznačně identifikovatelnému žánru, je fascinující sledovat, jak s ním zachází: diváckou pozornost výrazně orientuje na vizuál filmu, když zcela záměrně střídá černobílý obraz s barvou anebo mění poměr stran v rozpětí od klasického formátu 4:3 až po cinemaskopickou šíři obrazu. Namísto rychlého střihu pracuje s dlouhými, výrazně komponovanými záběry, jež v sobě mají dokonale propracovanou mizanscénu. A ačkoliv se Assassin nevyhýbá akci, vzájemné střety postav rozhodně nejsou jeho zásadní atrakcí.

Pro Assassina rozhodně nejsou typické davové scény, ale naopak pečlivě propracovaná zátiší, v nichž Čína 9. století působí daleko civilněji, přirozeněji. Zkrátka Assassin je dokonalou ukázkou Hsiao-hsieonova stylu, nezaměnitelného s mainstreamovými stylistickými postupy.  

Zatímco loni Mad Max vpadl do českých kin takřka okamžitě po svém uvedení v Cannes – Assassin, který tam získal Cenu za režii se v kinech objevuje až s ročním zpožděním. Přitom je to podobně nekompromisní dílo (Hsiao-hsien je jen o dva roky mladší než Miller), které ukazuje, že cesta ke skutečné kinematografii není v otrockém naplňování stereotypů, ale právě v jejich docenění a přijetí, v jejich umném využívání a překračování. Assassin je zkrátka skvělou příležitostí, jak se seznámit se s pozoruhodným filmem jednoho z nejrespektovanějších asijských filmařů, a to v jeho vrcholné formě.

(Miloš Henkrich)

ČSFD | IMDB

Program

So 11.6.
18:00
Sál Radnická 4 CHIN / titulky CZ 120
St 15.6.
18:00
Sál Radnická 4 CHIN / titulky CZ 120
Pá 17.6.
20:30
Sál Radnická 4 CHIN / titulky CZ 120
St 22.6.
20:30
Sál Radnická 4 CHIN / titulky CZ 120
Út 28.6.
18:00
Sál Radnická 4 CHIN / titulky CZ 120
Pá 8.7.
18:00
Sál Radnická 4 CHIN / titulky CZ 120