Festival argentinského filmu: Cine Argentino

Program festivalu

argentina_title_01English subtitles included in all movies
(with exception El último verano de la Boyita)

(english and spanish version bellow)

10. – 13. října 2013

Slavnostní zahájení proběhne 10. října v 18:00 oceňovaným snímkem Čínský bufet. Festival uvede pan Rubén Vallejo, chargé d´affaires Argentinské republiky v České republice, dále dramaturg festivalu pan profesor Jan Rybář a paní Marta Pištěková, vedoucí kulturního úseku velvyslanectví Argentinské republiky v České republice. Před projekcí bude možné vyhrát tři díly komiksové knihy Macanudo od Ricarda Sirí Linierse. Po projekci bude následovat argentinské tango brněnské taneční školy Tangueros, argentinské víno a speciální pohoštění restaurace Paladeo!

……………………….

Argentinské filmy dnes patří na mezinárodních festivalech k těm nejúspěšnějším. Dva Oskary za nejlepší cizojazyčný film (Oficiální verze, 1985 a Tajemství jejích očí, 2009), 14 Goyů a nesčetné ceny z Berlína, Benátek, Locarna a jiných měst, kde zaujaly festivalové poroty, dokazují, že Argentina je filmovou velmocí.  Co je však ještě důležitější, je rostoucí popularita těchto filmů u diváků na celém světě. Filmové hvězdy a režiséři jako Norma Aleandro, Ricardo Darín, Juan José Campanella či nedávno zesnulý Leonardo Favio jsou uznáváni jako vedoucí osobnosti filmového nebe. Jsou ovšem pouze poslední z dlouhé řady umělců, kteří navázali na tradici, jejíž začátek sahá do prvních let dvacátého století.

Jejich filmy se samozřejmě zabývají specifickými politickými a sociálními problémy jejich země a odrážejí fascinující a často pohnuté události, které poznamenaly argentinskou historii. Jak historické události, tak argentinská literatura, včetně děl Jorge Luis Borgese, inspirovaly filmaře. Filmy natočené v různých obdobích argentinské filmové produkce známé jako zlatá éra (léta třicátá), klasický film (léta čtyřicátá a padesátá), nový film (šedesátá a sedmdesátá léta), období po vojenské juntě jakož i současné filmy mají ovšem cosi společného. Přijaly zahraniční vlivy, včetně těch, které přicházely ze Spojených států a z Evropy, a zároveň obsahují ideje, které jsou srozumitelné a jsou přijímány zahraničním publikem. Argentinští režiséři, herci, spisovatelé a kameramani jsou potomci přistěhovalců ze všech končin světa. Jejich díla jsou poznamenána jejich původem, ale dosah jejich tvorby je univerzální.

| Jan Rybář |

 

Hoy en día las películas argentinas han conquistado los festivales internacionales. Dos premios Oscar a la mejor película extranjera (“La Historia Oficial“, 1985 y “El Secreto de Sus Ojos”, 2009), 14 premios Goya y numerosos premios en Berlín, Venecia y Locarno, por nombrar algunas de las numerosas ciudades donde las películas argentinas han dejado impresionados a los jurados, muestran que la Argentina es una gran potencia cinematográfica. Pero quizás aún más  importante sea su creciente popularidad entre el público en todo el mundo. Las estrellas de cine y directores como Norma Aleandro, Ricardo Darín, Juan José Campanella o el recientemente fallecido Leonardo Favio han sido reconocidos como personalidades destacadas del mundo del cine.  Ellos pertenecen a una larga lista de artistas que están continuando la tradición cinematográfica cuyo inicio se remonta a principios del siglo XX.

Naturalmente, las películas argentinas tratan temas políticos y sociales del país y reflejan los fascinantes y a menudo oscuros acontecimientos que marcaron su historia. Los sucesos históricos, al igual que la literatura argentina, incluyendo las obras de Jorge Luis Borges, se convirtieron en una fuente de inspiración para los cineastas. Las películas producidas en diferentes épocas de la producción cinematográfica argentina, conocidas como la Edad de Oro (los años treinta), el Cine Clásico (los años cuarenta y cincuenta), el Nuevo Cine Argentino (los años sesenta y setenta) y el Cine de la Post Dictadura, así como las películas contemporáneas tienen algo en común. Están abiertas a las influencias extranjeras, incluyendo a las de las películas Estadounidenses y Europeas, y al mismo tiempo dejan un mensaje interesante y comprensible para el público internacional. Los directores de cine, actores, escritores y camarógrafos argentinos son descendientes de inmigrantes provenientes de todas las partes del mundo. Sus obras podrán llevar el sello de sus orígenes pero su alcance es universal.

| Jan Rybář |

 

Today Argentinian films have taken international festivals by storm. Two Oscars as best foreign films (Official History, 1985 and The Secret of her Eyes, 2009), 14 Goyas and numerous awards in Berlin, Venice and Locarno to name but a few of the cities where they have made an impression on festival juries prove that Argentina is something of a cinema  superpower.  But perhaps even more important is the growing popularity among audiences all over the world. Stars and film directors such as Norma Aleandro, Ricardo Darín, Juan José Campanella or the recently deceased Leonardo Favio have been recognized as leading personalities of the world of cinema. Yet they are only the latest among a long line of artists that have continued a tradition going back to the beginning of the 20th century.

Theirs is a cinema which deals, of course, with specific political and social issues of the country and reflects the fascinating and often troubling events which had marked the course of Argentinian history. Both historical events and Argentinian literature, including the works of Jorge Luis Borges, have been a source of inspiration for filmmakers. The films produced in the various stages of the development of Argentinian film production known as the Golden Age (the 1930’s), the Classic Cinema (1940’s and 50’s) The New Cinema (60’s and 70’s) the Post Junta Cinema which followed the demise of the dictatorship as well as the contemporary films have, however, one thing in common. They have been open to outside influences, including those coming from the United States and Europe and conversely, they carry a message which makes them comprehensive and appealing to international audiences. The directors, actors, writers and cameramen of Argentina are mostly descendants of immigrants from all parts of the world. Their work may carry the hallmark of their origins but their outreach is universal.

| Jan Rybář |